Rockové škatule na rádiu BEAT - Putování po USA s Jardou - PLAYLISTY a info
Praclovekovo ICQ - 384 167 865, mail - praclovek@email.cz Přeji hezký a dobrý den!

Květen 2007

Už ho mám taky.

31. května 2007 v 15:56 | Praclovek |  PraDeník
Dnes sem si nechal instalovat počítadlo, abych věděl, kolik vás sem lozí. Nevím k čemu je to dobré, ale i tak ho mám. Ostatně proč ne, mít přehled je potřeba. Akorát ještě počkejte na závěrečnou zprávu z expedice AVAROM, údaje se stále teprve zpracovávají!!! Bude to stát za to, ale chce to trpělivost a čas! Díky, Váš Praclovek.

Uděluji X bílých ovcí

30. května 2007 v 7:08 | Praclovek |  Černé ovce a bílí beránci
Uděluji X bílých ovcí týmu AC Sparta Praha za získání ligového titulu a výhru v národním fotbalovém poháru. Double je doma!!! Jen tak mimochodem, když k tomu přičtu i titul v hokeji, tak to není double ale dokonce čistokrevný TRIPPLE! To už asi zase dlouho neuvidíme....

Po pěti letech?! Ne, po dlouhých 25 letech!!!

30. května 2007 v 6:56 | Praclovek |  PraDeník
Ne to není vtip. Po dlouhých pěti letech(!) jsem byl v pondělí na našem ligovém fotbale. Poté co jsem se oženil a výkony i služby na našich stadiónech totálně upadly, jsem se již opravdu žádného utkání nezúčastnil. Nicméně. Nechal jsem se zlákat kolegou a vyrazili na Letnou. Pokus se zdařil. Sparta oslavila titul, poté co porazila slabounký Most. Ne, o výkonech na trávníku zde psát nebudu, to je pro mě momentálně docela vedlejší. Nejlepší na tom totiž je, že jsem jako plno ostatních fanoušků vnikl po závěrečném hvizdu na hřiště. Já vím, to se nemá, ale oslava je oslava, navíc titulu, tak se to pro jednou nepo... Ale úplně nej nej na tom je, že na tu Spartu chodím s přestávkami 25 let(!!!) a teprve nyní jsem se poprvé dostal až na trávník k hráčům. Po těch dlouhých letech jsem si domů jako suvenýr přinesl drn trávy, který jsem zasadil do květináče, takže teď budu mít kus Sparty pořád doma. Vypadá to s ním zatím velmi nadějně. Musím se o něj řádně starat, protože tuhle nám tu doma uhynul i kaktus (po příčině se intenzivně pátrá), takže uhynutí takového unikátu, by pro mě bylo velkou osobní tragédií. S pozdravem, Váš Praclovek.

Hlásím šťastný návrat!

24. května 2007 v 9:57 | Praclovek |  Expedice AVAROM 2007
Tak jsme se všichni ve zdraví vrátili. Postupně budu psát své jednotlivé zážitky a postřehy. Jen ihned musím zmínit, že se mi podařilo navázat několik zajímavých kontaktů a s tou bídou to není zdaleka tak horké, jak jsem psal, v tom se musím opravit a okamžitě touto cestou i omluvit. Viděl jsem totiž obojí. Jak normální život, tak i onu hloupost, chudobu a marnost. Inu každý svého štěstí strůjce... Jen jsou tam lidé podle mě hrozně nedůvěřiví ke všemu novému, bojí se všeho neznámého a jsou příliš zahleděni do zažitého stereotypu. Inu jiný kraj, jiný mrav.

Místní folklór

18. května 2007 v 11:14 | Praclovek |  Expedice AVAROM 2007
Promiňte že jsem se odmlčel, ale výzkum je náročný. Síly rychle ubývají, ale ještě žijeme. Lidé zde pijí podivnou tekutinu, jejíž následky jsou cítit snad po celý další den. Kamkoliv jsem přišel musel jsem z diplomatických důvodů vypít asi tak 2 dcl. To bohatě stačí. Rozmohli se tu nekontrolovatelné půjčky a hypotéky. Nevím z čeho to chtějí ty lidí tady platit. Tak zatím, Váš Praclovek.

Cesta z města-hadr

14. května 2007 v 12:59 | Praclovek |  Expedice AVAROM 2007
Cesta byla nekonečná a úmorná. Je tu vedro. Nemám sílu cokoliv psát. Nemám si s kým popovídat. Lara sbírá údaje, kmen je přátelský, leč IQ v průměru asi 70. Hrozná únava. Učím se jazyk, ale jde to pomalu. Chtěl jsem navázat kontakt s několika místními domorodci, ale nepodařilo se mi ani se jim představit. Prostě mě přehlédli jako krajinu... Celé dopoledne jsem byl přinucen se bavit tím, že jsem i K.M.K. pozoroval hejno ptáků. Co si budeme nalhávat, u nás v Evropě tomuto druhu říkáme slepice. Skvělá zábava. Je to tu samý slepičinec a bída. Jinak, a to je velice zajímavé, v místní komunitě je nízká nezaměstnanost. Je pondělí a kupodivu většina obyvatel ráno odešla do zaměstnání. Viděl sem i první antilopu. Večer jdu do lesa mezi zvířátka, s těmi si popovídám víc. Celkově ale výprava zatím probíhá dle plánu a je to O.K. Fuck'n AVAROM!

Představuji vám

11. května 2007 v 23:12 | Praclovek |  Expedice AVAROM 2007
Rozhodl jsem se vám představit, a považuji to dokonce za svoji milou povinnost, důležitého člena naší výpravy. Je jím zkušená cestovatelka a odbornice na slovo vzatá, Vážená paní Prof. PhDr. Frýdková. Ve skutečnosti to byl dokonce její nápad, abychom expedici uskutečnili a jsem nesmírně rád, že okamžitě poté, co jsem jí sdělil, že se "pojede", radostně kývla a můžeme ji tak mít v našem týmu. Bez ní by byla výprava prakticky neuskutečnitelná. V oblasti kam odjíždíme, dlouhodobě žila, studovala tamní obyvatelstvo a jeho zvyky, zná místopis a dokonale ovládá jazyk i jeho nářečí. V naší skupině bude plnit funkci tlumočníka, průvodce, příležitostného kuchaře a zdravotníka v jedné osobě. Rovněž to byla ona, kdo navrhl, abychom prozkoumali několik tamních zatím skoro neznámých kmenů . Paní profesorka hodlá po příjezdu vydat zajímavou a vysoce odbornou publikaci, která má zatím pracovní název "Vliv alkoholismu a jiných civilizačních zlozvyků aplikovaných na domorodé obyvatelstvo jehož důsledkem je postupné snižování jeho již tak velmi nízké inteligence". Materiálů již má dost, ale je potřeba je ještě doplnit. Musím vám ještě říct, co asi nevíte, že kulturní úroveň tamního obyvatelstva je na velmi nízké úrovni a devastace krajiny tam dosáhla velmi vysokého stupně. To s sebou přináší velké problémy... Tak to je asi vše, co jsem vám chtěl říct a jsem jenom rád, že jsem splnil svojí povinnost a přiblížil jsem vám osobu paní profesorky.

To byl teda výkon!

11. května 2007 v 19:08 | Praclovek |  Černé ovce a bílí beránci
Zcela logicky uděluji černou ovci našim hokejistům za jejich výkon na MS v Moskvě. Nehodlám to dál rozvádět, už se stalo, ale nejvíc mě naštvalo to, že když jsme v zápase s Ruskem dostali gól na 2:0, tak naši hokejisti přestali úplně hrát a celou třetí třetinu odchodili a zápas úplně vzdali, místo toho, aby se snažili se zápasem ještě něco udělat. Dál už je to z mé strany no comment.

Příprava expedice

11. května 2007 v 14:40 | Praclovek |  Expedice AVAROM 2007
Již od momentu, kdy jsme se rozhodli naši výpravu uskutečnit, museli proběhnout rozsáhlé přípravné práce. Jako jeden z časově náročných úkolů se ukázalo přeočkování všech členů expedice proti nemocem. Jednalo se o tyto položky: Tetanus, preventivně TBC, skvnitý tyfus, obstarání antimalarik a jejich preventivní užívání, dále očkování proti žloutenkám typu A a B, žluté zimnici a jako poslední bych zmínil nějakou specielní injekci proti různým exotickým chorobám, které ani neznám, ale jistota je jistota, takže jsme si ji raději nechali také dát. Dalším bodem bylo rozhodnutí, čím se budeme po tamních končinách přepravovat. Naštěstí nám pomohla spolupráce s rumunskou ambasádou, od které jsme dostali do péče samohyb značky ARO s pohonem 4X4. To by mělo být vozidlo adekvátní na jízdy po tamních (ne)silnicích. Také vyvstal problém, jak se do této země dostat. Jako odborník na dopravu jsem rozhodl o využití soustavy vlakových spojení různé kvality. Od evropských až po tamní místní dráhy. Proč ale vlak? Jednak je to z našeho pohledu nejlevnější, nejpohodlnější a nejpraktičtější, navíc letadla tam stejně nelétají a co víc, náš tlumočník, nezbytný toť člen výpravy, má nepřekonatelný strach z létání a ani neumí plavat. Přesný plán cesty, co se týká jízdního řádu, jsem ani nesestavoval, protože jakmile na východ od Pardubic opustíte kterýkoliv mezinárodní vlak vyšší kvality, tak tento řád začne vzhledem k jeho absolutní nespolehlivosti a nepřesnosti postrádat svůj smysl. Jako poslední bych zmínil, že na tamním území je velmi vysoká nezaměstnanost, korupce a valná většina obyvatel jsou alkoholici. Proto jsme se dohodli, že za účelem uplácení atp. se zásobíme kvalitním alkoholem, čokoládou a podobným zbožím, včetně klasických korálků a barevných sklíček, snad to bude stačit. Tolik asi tedy k přípravným pracem a teď už hurá na cestu!

Elektrický proud

8. května 2007 v 5:38 | Praclovek |  Druhy sebevražd
Toto je velice zajímavý způsob odchodu z tohoto světa. Jeho velikou nevýhodou ale je, že vyžaduje do jisté míry značné znalosti v oblasti elektrotechniky a zapojování elektrického obvodu. Proto je tento druh sebevraždy velice málo používán. Celý základní fór spočívá v tom, Že se dobrovolně stanete součástí el. obvodu a hlavní příčinou vaší smrti je selhání srdce. Dobrou a potřebnou věcí, kterou je třeba vědět je, jak vyřadit z provozu pojistky, pokud tam jsou, protože proud by do vás měl téct delší dobu. Pokud si myslíte, že vás zabije hřebík ve vaší ruce, strčený do zásuvky, tak jste docela na omylu. To by stačilo snad nějakému těžkému kardiakovi, nebo by to musela být opravdu velká náhoda. Až teprve takový probíjející fén v koupelně ve vaší mokré ruce, když vylezete z vany a stoupnete si na mokrý hadr, vám možná zajistí alespoň pobyt na jednotce intenzívní péče... Vysvětlovat zde prakticky neomezené možnosti naší rozvodné sítě, je zbytečné, neboť by to bylo velice dlouhé a laik by text stejně nemusel pochopit. Největším nesmyslem je pak pokus typu "šáhnu si na dráty vysokého napětí nebo na trolej". Prosím vás, to opravdu nezkoušejte. Zabít vás to sice může, ale rozhodně nemusí. Spíš vás to pěkně uškvaří. Dožít pak život se zničenými a spálenými vnitřnostmi nebo bez končetin, protože je vám to spálí na prach, asi není zrovna ideální. Navíc léčit si popáleniny 4. stupně, které vám to způsobí prakticky na celém těle, taky nebude super zážitek. Já bych tento způsob provedení zařadil dokonce už spíš do kategorie sebeupálení. Takže jak vidíte, kdo si vybere tento způsob sebevraždy musí být buďto slušnej elektrikář, nebo totální magor.

Už se mi to blíží

3. května 2007 v 2:27 | Praclovek |  PraDeník
Tak teď konečně budu mít tři dny volno, snad si i odpočinu. Jinak vám musím sdělit, že přesně za deset dní odjíždím na nějaký čas z Evropy. I když mám k dispozici cestovní internet, nevím jak na tom budu tak daleko od civilizace s nějakým signálem. Z celé výpravy bych vám tu chtěl formou pravidelných příspěvků sdělovat své dojmy a zážitky, tak uvidím jestli mi to vyjde. Kdyby to nevyšlo, budu to muset zveřejnit až se vrátím. Jelikož jedu do země, jejíž jazyk neovládám a mentalita tamních obyvatel-domorodců je pro mě nepochopitelná a od mé na hony vzdálená, jede s námi i průvodce a tlumočník v jedné osobě. Všechny potřebné formality jsou již vyřízené, zásoby zajištěné a plán cesty připraven. Tak snad se expedice zdaří. Strach nemám, mám jen obavy z toho, aby vše klaplo a vešli jsme se do náročného rozpočtu. Jen tak pro zajímavost, expedice dostala pracovní název AVAROM 2007.

Zkoušky sirén aneb absurdita naší doby

2. května 2007 v 23:09 | Praclovek |  Co mě štve
Po nešťastném 11. září se rozhořel boj s terorismem naplno. Není se čemu divit, já s pronásledováním hovad, který jsou schopný vyhodit se do luftu i se vším živým a neživým, co je v okruhu X metrů, naprosto souhlasím. Také náš Švejkystán se k tomuto boji a tažení proti nim hrdě připojil. Až sem je to vše docela v pořádku... A teď se konečně dostávám k tomu, co vám chci říct, a co mě štve a považuji to za totální alibismus a uhozenost. Naši čelní představitelé ve spolupráci s lehkoživky z oddělení CO přišli vskutku se zajímavou otázkou: Co kdyby nás ti teroristi chtěli napadnout, nebo nedejbože, dokonce svůj nápad zrealizovali? Jak varujeme naše nebohé obyvatelstvo? Tak co s tím... A přišli s geniálním řešením. Je tu přece k dispozici akustický varovný systém, lidově řečeno, máme na střechách sirény. Prostě když na nás půjde velká voda, či nám nějakej burnusák bude chtít něco vyhodit do vzduchu, třeba Slapy, nebo vypustí v metru nějakej ten plyn atp. pustíme lidem sirény, a to je varuje. Jak debilní a nesmyslné řešení to je, snad nemusím vysvětlovat. Lidi v dnešní době vůbec sirény nevnímají, ani nerozumí jejich signálům, prostě je totálně ignorují. Siréna se dnes uplatní maximálně tak v nějaké chemičce, když jim tam unikne nějaký to svinstvo, nebo na vesnici, když se svolávaj dobrovolní hasiči. Naši páni však žijí v domnění, že je to ideální způsob varování a maj tak čistý ruce a oficielně vyřešený problém. To však není vše. Nějaký chorý mozek přišel na to, že sirény je třeba pravidelně zkoušet, a tak již víc jak pět let se pravidelně každou první středu v měsíci rozezní. Tím jsme se stali, vzhledem k tomu, že je doba relativního míru, v tomto ohledu, docela slušnou světovou raritou. Nevím, co se může za jeden měsíc na sirénách pokazit, ale podle mě prakticky nic a to, že by je za ten měsíc stačil někdo ukrást nebo poničit, mi připadá nemožné. Navíc si myslím, že po určitém čase riziko nějakého toho útoku výrazně pokleslo. Houkání ale zůstalo. Je to pro vaše dobro, tak se bude houkat a basta! Navíc jejich pravidelné houkání zcela jistě přispívá k tomu, že si jejich rozeznění přestávají lidé všímat a v případě potřeby na něj nebudou schopni zareagovat už vůbec. Za celá ta léta jsem si navíc nevšiml, že by někdo kontroloval, zda je každá jednotlivá siréna funkční. Na našem domě jedna taková zrovna je. Nezlobte se, ale já se chci mezi nočníma taky aspoň trochu vyspat. Prostě jednoho dne se za tichého souhlasu sousedů už nerozezněla. Kupodivu to nikomu nevadí, a tak je to asi v pořádku. Tímto článkem jsem chtěl hlavně upozornit na to, jak rychle si dokážeme zvyknout na něco, co je nám někým předloženo jakoby pro naše dobro, i když je to blbost, a jak falešně je o naši skutečnou bezpečnost postaráno. A to nejlepší nakonec. Zajímalo by mě, co bude naše vrchnost dělat, až první středa v měsíci vyjde na 5.května, den výročí Pražského povstání. To to bude zkouška sirén anebo tradiční uctění památky padlých hrdinů při povstání? Tuším, že loni proběhla jeden den zkouška sirén a druhý den se rozezněly za účelem piety. Já osobně sem se cítil dost trapně...

Vtip 5

1. května 2007 v 8:23 | Praclovek |  Vtipy
Ptá se soudružka učitelka dětí ve škole, co je to hrdinství, a aby uvedly nějaký příklad. Přihlásí se Mánička a říká: Můj tatínek viděl, jak se v řece topí dítě, neváhal, skočil do vody a zachránil ho. No, hezký příklad, máš jedničku. Pak se přihlásí Frantík a říká: To můj tatínek viděl hořet stodolu, vlez do ní odvázal všechny koně, aby mohli utéct, a tím je zachránil. No, krásný příklad. Máš tři jedničky. Za chvíli se přihlásí Pepíček a hrdě řekne: Můj dědeček bojoval u Stalingradu! No, tak to je nádherný příklad, Pepíčku, u Stalingradu byli samí hrdinové, lidi tam trpěli a neváhali ani zemřít. Máš šest jedniček. A jen tak mimochodem, Pepíčku, kdo byl tvůj dědeček? Můj dědeček byl Obergruppenführer.

Vtip 4

1. května 2007 v 7:10 | Praclovek |  Vtipy
Přijde dvanáctiletý syn za svým otcem a říká mu: Tati, dneska sem poprvé souložil. Otec na to: to je zajímavé, Pepíčku, tak se pěkně posaď a popovídáme si o tom. A Pepíček klidně odpoví : Tati, já radši postojím, ještě teď mě z toho bolí prdel!