Rockové škatule na rádiu BEAT - Putování po USA s Jardou - PLAYLISTY a info
Praclovekovo ICQ - 384 167 865, mail - praclovek@email.cz Přeji hezký a dobrý den!

Červen 2007

Sjednocení anket

24. června 2007 v 14:29 | Praclovek |  PraDeník
Rozhodl jsem se všechny ankety sjednotit v jedný rubrice, aby byl přehled, proto teď ten Blog vypadá divně. Omlouvám se, ale nevím jak to jinak udělat. Časem se to logicky zase srovná do normálu. Jinak je tu několik nových článků, tak bohužel musíte hledat. Ještě jednou se omlouvám. Váš Praclovek.

Olympiáda v Praze...

24. června 2007 v 14:25 | Praclovek |  Ankety
...

Jaký druh sebevraždy...

24. června 2007 v 14:24 | Praclovek |  Ankety
...

Čt4 sport...

24. června 2007 v 14:23 | Praclovek |  Ankety
...

Skok z Nuseláku...

24. června 2007 v 14:22 | Praclovek |  Ankety
...

Chlast a řízení...

24. června 2007 v 14:21 | Praclovek |  Ankety
...

Brokovnicí do hlavy...

24. června 2007 v 14:15 | Praclovek |  Ankety
...

Právo na sebevraždu...

24. června 2007 v 14:14 | Praclovek |  Ankety
...

Otrava houbami

24. června 2007 v 13:16 | Praclovek |  Druhy sebevražd
Tak to je opět jeden z těch druhů sebevraždy, který je určen pro obzvlášť choré mozky. Smrt způsobí otrava jedovatou látkou obsaženou v houbách. Nevím přesně, nejsem chemik, ale většinou to bývá sloučenina na bázi alkaloidů, která způsobí selhání jater, ledvin, nervové soustavy a ve finále srdce. Je to relativně pomalý proces, který může trvat i několik dní a rozhodně při něm neprožijete poslední chvíle svého života plni úsměvů. Naopak dostaví se křeče, dušnost, závratě, nepříjemné halucinace a plno dalších takovýchto "příjemných" zážitků. U nás se jako dostupné jedovaté houby dají v lesích a hájích sehnat různé druhý muchomůrek, kterým vévodí muchomůrka zelená, celkem spolehlivý toť zdroj otravné látky. Já osobně tento druh sebevraždy považuji za velmi nespolehlivý a přirovnal bych ho k otravě léky. Možnost že vás zachrání je veliká, možnost výskytu trvalých následků rovněž. Nespornou výhodou u otravy houbami je, že pokud dojde na následné uplatňování nároku na vyplacení životní pojistky, pojišťovna nemůže prakticky dokázat, že šlo o sebevraždu. Dále musím zmínit fakt, že vaše orgány již nemůžou být použity k transplantacím. Závěrem bych chtěl říci, že kromě hub lze samozřejmě použít i různé rostliny jako je blín, rulík atp. Mohl bych z toho udělat samostatnou kategorii, ale připadá mi to zbytečné. Spíše bych rostliny doporučil jako doplněk k houbám, ale tam již pozor na pojišťovnu. Co dodat? Nic než to, že pokud se chcete tímto způsobem odebrat do říše mrtvých, vzít si košík, vyrazit do lesa a hledat a najít tam dostatečné množství kvalitních plodů. Houby lze zkonzumovat upravené na různý způsob, je to plně ve vaší režii. Přeji Vám dobrou chuť.

Letní olympiáda v Praze? No to snad ne...!

22. června 2007 v 0:50 | Praclovek |  Co mě štve
Tak jsem se dozvěděl,že Praha chce kandidovat na uspořádání olympijských her. Myšlenka sice krásná, ale naprosto scestná. Letní olympiádu ještě nikdy neuspořádálo tak malé město. Uvědomte si, že celá naše země není schopna uspořádat ani mistrovství Evropy ve fotbale a to je jen jeden sport, který je olympiády součástí! Kde by se tu všechny ty sporty hrály? Dokonce to celé beru jako hloupý vtip. Praha je už takhle dost zadlužená a už třebas jenom neúspěšná kandidatura bude stát spoustu peněz. Tady nejsou ani peníze na rekonstrukce nemocnic, zavírají se školky a ještě se páni radní chtějí pustit do takovýho nesmyslu. Další dobrou připomínkou je, kdo a za kolik postaví nová sportoviště. Dobře, postavíme je (samozřejmě za cenu vzniku neuvěřitelných dluhů), ale co s nimi po skončení her? Vzpomeňte, jaké problémy má sazka aréna, aby se její stavba zaplatila. O využití třebas jen strahova, raději ani nebudu mluvit. Problém jak využít sportoviště po skončení her mají všechna města a jen údržba těchto staveb je neuvěřitelně drahá. Máme na to? Dále by bylo potřeba postavit nové silnice a železnice. V Praze není ani městský okruh a magistrála je jedna velká katastrofa. My tady stavíme jednu dálnici 15 let a najednou bychom jich museli postavit 5 za čtyři roky. Modernizaci železnice a její hlemýždí tempo pro jistotu neřeším. Areál ruzyňského letiště by musel být snad 4x větší, aby tu celou akci zvládnul. Přiznejme si to, na uspořádání letní olympiády prostě nemáme. Kecy o tom, že takováto akce udělá městu reklamu, jsou scestné. Za dva roky po hrách, si už na to město nikdo nevzpomene, alespoň ne tak, aby se do něj měl důvod vrátit. Smutné je, že Praha má spoustu problémů, které je potřeba řešit, ale kompetentní místa si nechají masírovat mozky od různých lobbistů, kterým jako jediným by taková akce něco přinesla. Normálním lidem to nedá samozřejmě nic. Takže říkám NE olympiádě v Praze, jsou důležitější věci na pořadu dne.

Ukázkový případ moravského pracanta-tentokrát opravdový zmrd na entou

21. června 2007 v 23:15 | Praclovek |  Co mě štve
Zde vám popíšu moje setkání s opravdovým vychcaným hajzlem, se kterým jsem měl tu čest pracovat. Pro začátek vám musím prozradit, že dělám v podniku s celostátní působností a moje funkce v něm s sebou přináší práci na směny v nepřetržitém provozu a zde popisovaný zmrd patřil mezi kolegy se kterými se střídám. vše začlo zcela nenápadně, nového kolegu jsem dokonce zaučoval a vypadal zcela normálně. Jen mi přitom suše oznámil, že je ze severní Moravy, má tam rodinu, ale nyní bude pracovat u nás. Problémy nastaly asi po měsíci jeho působení. Z lednice se najednou ztrácely věci, které si tam necháváme. Takové ty drobnosti jako hořčice, někomu ubylo máslo, tu tam zmizela paštika. Mezitím jsme se dozvěděli, že je tzv. sociální případ. Že vlastně nemá kde bydlet, je rozvedený a platí na čtyři děti. Tak jsme to vzali jako že se stydí a mávli nad tím rukou. To byla chyba. Dokonce kradl i sodovky. Další chuťovkou byly jeho příchody do práce a to jak nás střídal. Výjimkou nebyly pozdní příchody o dvě hodiny na každou druhou směnu. Dokonce několikrát hodil áčko, ale prošlo mu to. Šéfové mu prostě žrali to, že je socka. Pak už byl tak drzý, že ráno přišel pozdě, ale přes den ještě zavolal kolegovi, aby mu přišel o hodinu dřív, že chce jet domů, a že mu jede vlak... Kdo to znáte, tak on si udělal s dvanáctky regulérní osmičku. To už se vědělo, že relativně dost chlastá. Aby ušetřil vykašlal se na ubytovnu a začal na denní směny dojíždět vlakem. Cesta mu trvala sedm hodin, takže na denní směnu vyrážel už večer. Jak byl odpočatý a v jakém stavu kolikrát přijel, si domyslíte. Když jsme na to upozornili, podnik mu zadarmo sehnal volný pokoj. Vše mu prošlo jen díky zneužití svého postavení. Oblíbená výmluva na jeho pozdní příchody byla ta, že měl vlak zpoždění, ale jak jsem po internetu zjistil, ten vlak přijel včas a to opakovaně! Naopak byl viděn někde jinde, práce nepráce. To už jsme také věděli proč nezůstal na Moravě. Právě ze všech výše uvedených důvodů mu tam hrozil vyhazov, pohár přetekl, tak změnil působiště, Jak chytré... Vrcholem pak bylo, když se přihlásil ke studiu, u nás to podnik platí a počítá se to do pracovní doby. Kašlal na to, jak se dá a tak to dopadlo, jak muselo, od zkoušek ho vyrazili a firma po něm samozřejmě chtěla uhradit vzniklou škodu na školném. A náš vychcánek? Začal se svojí písničkou o sociálním případu. To už ale neprošlo, šéfové mu to sečetli a pohrozili padákem. Vyřešil to samozřejmě svým originálním způsobem-přeložením. Sice zpátky na Moravu, ale tentokrát do její jižní části. Ještě dodám, že na poslední tři směny se již neobtěžoval přijít. Zdůvodnil to tím, že už vlastně dělá pod jiným ředitelstvím, tak co by tady pohledával. I tady na něj byli krátký. Zjistil si, že došlo k chybě. Přeložili ho totiž už v půlce měsíce, ale tady měl měsíc dokončit. Jenomže ty směny měl už opravdu dostat tam. Zase podraz. Ještě upozorním, že toto není jediný případ, takovýchto moravských pracantů je tu více. Bohužel. Tak se nesmíte divit, proč nadávám na Moraváky, když je reprezentují takovýhle vychcaný hovada.

Utopení

17. června 2007 v 1:27 | Praclovek |  Druhy sebevražd
Tak toto je často zmiňovaný, ale v dnešní době velice málo používaný způsob sebevraždy. Dokonce jsem za celý svůj život nezaznamenal snad ani jediný případ. Pokud o nějakém takovém případu víte, napište mi. Příčina smrti je u tohoto druhu sebemordu jasná. Dříve či později vám pod vodou vnikne do plic voda a vy se zkrátka a dobře udusíte. Tento způsob by byl celkem dobře použitelný u neplavců, tam není co řešit. Stačí si najít vhodný zdroj vody. Logicky vůbec nezáleží na tom, zda je to řeka, rybník, nebo něco jiného. Rozhodující je hloubka a zejména opuštěnost místa a nemožnost se po skoku jakkoliv vyškrábat na břeh. Takto by mohl být výsledek celkem slušně zajištěn. Zato u plavců je situace mnohem komplikovanější. Nutností je totiž připevnit si na tělo dostatečnou zátěž a důrazně upozorňuji, že to nebude závaží o váze jedné cihly. Za spolehlivou bych považoval teprve zátěž rovnající se vaší vlastní hmotnosti. To už byste fakt vyplavat neměli... Dalším problémem je potřeba toto závaží spolehlivě připevnit na vaše tělo. Uchycení musí být pevné a nesmí vám dovolit si ho pod vodou sejmout! Pud sebezáchovy je totiž pěkná sviňa a mohlo by se stát, že byste s ním pod vodou svedli úspěšný boj, vyplavali byste a celé vaše snažení by přišlo vniveč. Opět zde upozorňuji, že existuje plno případů, kdy si sebevrah svůj čin při jeho realizaci rozmyslí a snaží se zachránit. Toto je potřeba eliminovat. Způsob upevnění a druh použitého balastu ponechám zcela na vás. ještě bych vás rád upozornil, že tento způsob sebevraždy patří kupodivu mezi ty drastičtější. Není ani tak drastický pro vás (vám to po nějakých pár minutách než upadnete do bezvědomí bude už stejně všechno jedno), ale pro toho kdo vás najde. Utopence totiž málo kdy najdou brzy, hlavně když uvíznete 5 metrů pod hladinou. Toto pak máte i s likvidací těla přírodní cestou, ryby taky musí nebo žrát. Jestliže však po nějakém čase přeci jen nakonec vyplavete, uvědomte si, že vás taky někdo najde. Našli jste už někdy mrtvou rybu, která vyplavala na břeh? Já jo. Z toho smradu jsem se málem poblil. Bude z vás neforemná, nafouklá, smradlavá, zmokvalá a od ryb k nepoznání ožraná plavající hromada hnusu. Nic moc zážitek. Jestli chcete takto skončit a život vás už nebaví, tak máte šanci. Opuštěných míst z hlubokou vodou je u nás celkem dost.

Jaký způsob sebevraždy byste zvolili?

15. června 2007 v 12:02 | Praclovek |  Právo na smrt
Velice mě zajímá, a chci si udělat takový průzkum, jaký způsob sebevraždy byste volili nejčastěji a porovnat to se statistikami. Tak s chutí do hlasování...

Moje další plány s mými stránkami

13. června 2007 v 3:05 | Praclovek |  PraDeník
Poslední dobou jsem trochu polevil s přidáváním článků. Nebudu se vymlouvat na čas ani na nic jinýho. Můj jednoznačný cíl je, aby sem přibývaly 1-2 články týdně. Může se to zdát málo, ale chci jednoznačně kvalitu a ne to, abych si to tu zahltil kdejakou blbostí. Když bude nějaký zajímavý postřeh, samozřejmě bude zveřejněn ihned. Mám dost rozepsaných článků, ale já chci vždycky, pokud tedy nejde o aktualitu, aby byl článek co nejvíc vtipný, pravdivý nebo co nejpikantnější. Navíc uznejte, že můj život se netočí kolem netu, ale kolem úplně něčeho jinýho. Tohle má být tak trochu něco jako dlouhodobější variace na mojí vlastní kroniku, ale dávat sem kolikrát sem souložil a co sem měl k obědu by bylo trochu ubohý... Rozhodně se bude pokračovat v sebevraždách, na tom se pracuje. škoda, že málo komentujete příspěvky, ale nijak mi to nevadí. Tak zatím, Váš Praclovek.

Dva mladíci utonuli v Odře...

13. června 2007 v 2:06 | Praclovek |  Co mě štve
Tak sem včera ve zprávách slyšel, že nějaký cikáni kradli měď a když jim na to přišli policajti, dali se na útěk, skočili přitom do řeky a v ní se utopili... To je vlastně v pořádku. Nějaký zmrdi kradli a boží spravedlnost je krutě dostihla. Stejně to vlastně byli jenom cikáni, pardon potenciální invalidní důchodci, tak co. Jenomže také v té zprávě říkali, že to byli náctiletí puberťáci, co kradli nějakej šrot a u celého incidentu byla přítomna hlídka tamní MP na kolech. Řeku v tom místě naprostou shodou okolností znám a i když se považuji za dobrého plavce, tak na tomto místě by mě do ní nikdo nedostal, leda samopalem!!! Mohl bych vysvětlit... To těm kovbojům na kolech nedošlo, že tyto v podstatě ještě děti nemusí odhadnout stav věci a budou se snažit utéct za každou cenu a to i za cenu tohoto fatálního řešení? To nemohli tito diletanti odhadnout lépe "společenskou nebezpečnost" jejich činu a museli je začít na těch kolech honit za každou cenu? Navíc jsem si celkem jist, že kdo krad na jednom místě šrot,nebo jakoukoliv jinou zpeněžitelnou komoditu tohoto typu, vrátí se tam znovu. Práci těchto "sběrových referentů" znám bohužel celkem dobře, takže mi věřte. Akci určitě mohli strážníci jenom dopředu s rozmyslem připravit a prostě si na ně příště v klidu počkat, třeba i jinde. Anebo na místě řešit situaci rozhodně lépe. Navíc ani neuvažuji, co by se dělo v případě, že by neměli kola... Hádejte, začali by rovnou střílet anebo by se na všechno pěkně vysrali? Myslím si, že druhá varianta je pravděpodobnější. I když při inteligenci naší policie jeden nikdy neví. Každopádně tato relativní blbost, jakou je u mě kára šrotu, stála život dva cikány. Pro toho kdo chce, tak dva pubertální zlodějíčky.

Návštěva ZOO

12. června 2007 v 23:21 | Praclovek |  PraDeník
V sobotu jsem i s rodinnou navštívil pražskou zoo. Výlet se i přes velké vedro zdařil. Projel jsem se s děckem vláčkem, absolvoval jsem "povinnou" jízdu lanovkou, ochutnal pivo, snědl svíčkovou a pokochal se zvířátky. Jen vám chci říct, že za hezkého počasí je, pokud možno, nutné volit pro návštěvu zoo všední den, o tomto víkendu tam bylo neskutečně mnoho lidí! Jinak si pražská zoo udržuje svůj standard, i služby jsou na docela slušně úrovni. Za ta léta bych dokonce řekl, že její úroveň má stoupající tendenci. Ceny jsou adekvátní dnešní době. Kolik stojí vstupné nevím, nevšiml jsem si, a já osobně byl vybaven permanentkou, kterou mám k dispozici v práci. Jen tak pro zajímavost uvedu namátkou ceny námi využitých služeb: pivo 22, svíčková (vynikající) 64, lanovka 15, okružní jízda vláčkem 60 (mrňousové zdarma), mapka 5, limo cca 20, palačinky jako pohár asi 50. Ceny jsou v Kč. Rodina by měla počítat s náklady asi 500-1000 Kč+vstupné. Záleží na délce pobytu, počtu členů, počasí a množství využitých služeb. My jsme utratili asi 600. Není to málo, ale jak už jsem řekl, je to asi odpovídající. Byli jsme tam celkem asi šest hodin, bylo vedro a tak jsem požil asi pět nebo šest "kusů". Udělejte si tímto obrázek k množství námi využitých služeb. Tolik asi k naší návštěvě zoo. Ne, že bych byl nějaký zanícený zoolog, ale mohu jen doporučit, opravdu na tomto podniku není co zkazit.

To byla síla!

4. června 2007 v 4:30 | Praclovek |  Fotbal
Tak jsem se původně těšil na výkon naší reprezentace ve Walesu... To co však naši hoši předvedli, nemělo s fotbalem nic společného. Hra to byla pomalá, nepřesná, bez nápadu a ustrašená. Nakonec jsme mohli být rádi za jeden kvalifikační bod. Páni fotbalisti. Jestli chcete pokračovat v takovýchto výkonech, tak to můžete rovnou všechno zabalit. To už je ostuda a kdo se má na to navíc koukat!

Návštěva cikánské kolonie

3. června 2007 v 23:54 | Praclovek |  Expedice AVAROM 2007
Ani zde nebudu popisovat proč a jak, ale jednoho dne jsem se v rámci naší expedice ocitl v cikánské kolonii a mohl jsem zhruba tři hodiny "vychutnávat" úroveň a kvalitu života jejích obyvatel včetně návštěvy jednoho "bytu". Lépe řečeno holobytu. Již náš příjezd vzbudil u tamních tmavých obyvatel docela slušné pozdvižení. Několik jich obstoupilo náš vůz a jali se ho prohlížet. Ihned jsem usoudil, že jejich zájem se soustředí na vybavení auta a jeho pneumatiky. Z toho jsem vyvodil závěr, že je u vozu po celou dobu našeho pobytu nutno ponechat dvojčlennou hlídku a tak u něj zůstali dva muži z našeho doprovodu. Nerad bych se vracel na základnu pěšky. Všude kolem na jakémsi dvoře, který vytvářeli čtyři "domy", se všude válely hromady odpadků, zejména starých matrací, hadrů, plastových součástek aut a dalších již dále neprodejných a nevyužitelných komodit. Na dvoře nechyběl stylový táborák, zkrátka oheň kde se tyto věci pálily. Kolem ohně skotačily děti. Z oken domů začali vykukovat jejich obyvatelé. Zaskočilo mě, že některá "okna" úplně chyběla, a to včetně rámů! Jak ti lidé tady bydlí v zimě, jsem nepochopil, teploty zde dosahují klidně i -20 stupňů. Do domů se zde vchází zásadně ze dvora, a to vchodem do sklepa. Z ulice to nejde, dveře jsou zabedněny přibitými fošnami. Dveře u vchodu ze dvora chybí, patrně jde o "celoroční automatickou klimatizaci". Okamžitě po vstupu do budovy mě doslova udeřil do nosu zápach plísně a kočičiny. Osvětlení chybělo, vlastně jakákoliv věc, která by nějak souvisela s kovy. Proč, je vám snad jasné. Dveře do bytu, který jsem byl nucen navštívit, byly na svém místě, ale bylo na nich znát, že byly již mnohokrát násilně otevřeny. Po vstupu jsem uviděl v jakési prázdné chodbě hromadu bot, svědčící o tom, že byt využívá značné množství lidí. Zdi v celém bytě byly naprosto bez jakékoliv výzdoby, vlhké a od plísně a hub. Bylo to i dost cítit. Musel sem si zapálit, abych nevrhnul. Ubikace postrádala jakékoliv vybavení. V obývacím pokoji byl akorát starý smradlavý gauč, jedna malá židle, stolek a v rohu na dřevěné bedně trůnila televize. Její hodnotu jsem odhadl asi tak na 500,- Kč v bazaru. Na zemi poničené lino. Toť vše. Jedna perlička. Paní domu jsem se optal, zda neuvažuje o přípojce na internet. Její odpověď zněla, cituji: "co to je?". Nabídku, ať se posadím, jsem logicky slušně odmítl. Paní domácí ostatně stejně taky celou dobu stála po vzoru starých cikánek opřená o futro, tak mě to ani nepřišlo. V kuchyni byl plynový sporák, ale kafe se vařilo na plynové bombě, prý jim někdo odpojil plyn. Zkrátka, ten plyn je potřeba platit, takže kdo ho odpojil, není těžké uhádnout. Zaujala mě lednice zn. Minsk. Pamětníci jistě vzpomenou. Vybavení doplňovala stará linka s dřezem. V ložnici dospělých jsem nebyl, nemusím vidět všechno a navíc je to neslušné. Dětský pokoj byl zároveň šatníkem, všude se váleli svršky i spodní prádlo. Dětské postýlky byly sice také staré, ale povlečení čisté. Aspoň něco. Místnost doplňoval psací stůl a jediný prvek v bytě na zdi, plakát nějaké dětské pahvězdy. Zapomněl jsem zmínit pár plyšových zvířátek, jediných to hraček, kterých jsem si všiml a několik učebnic a roztrhaných knížek. Chudáci děti... Jestli si myslíte, že si to, co zde píšu, vymýšlím, jste na omylu. I takto lidé v 21. století žijí. Sám nežiji v nějakém luxusu a nejsem mistr světa v úklidu, ale tohle bylo na mě trochu moc. Promiňte, právě jsem ztratil chuť pokračovat. Jednak se za tyto lidi stydím a navíc je mi neskutečně líto těch dětí a to u mě vyvolává depresívní stavy. Mám totiž doma taky děcko, a když si uvědomím, že by v tomhle mělo vyrůstat, dělá se mi zle. Dík za pozornost a další, doufám, že už lepší příhody z expedice zveřejním, jakmile bude čas.