Rockové škatule na rádiu BEAT - Putování po USA s Jardou - PLAYLISTY a info
Praclovekovo ICQ - 384 167 865, mail - praclovek@email.cz Přeji hezký a dobrý den!

Expedice AVAROM 2007

Návštěva cikánské kolonie

3. června 2007 v 23:54 | Praclovek
Ani zde nebudu popisovat proč a jak, ale jednoho dne jsem se v rámci naší expedice ocitl v cikánské kolonii a mohl jsem zhruba tři hodiny "vychutnávat" úroveň a kvalitu života jejích obyvatel včetně návštěvy jednoho "bytu". Lépe řečeno holobytu. Již náš příjezd vzbudil u tamních tmavých obyvatel docela slušné pozdvižení. Několik jich obstoupilo náš vůz a jali se ho prohlížet. Ihned jsem usoudil, že jejich zájem se soustředí na vybavení auta a jeho pneumatiky. Z toho jsem vyvodil závěr, že je u vozu po celou dobu našeho pobytu nutno ponechat dvojčlennou hlídku a tak u něj zůstali dva muži z našeho doprovodu. Nerad bych se vracel na základnu pěšky. Všude kolem na jakémsi dvoře, který vytvářeli čtyři "domy", se všude válely hromady odpadků, zejména starých matrací, hadrů, plastových součástek aut a dalších již dále neprodejných a nevyužitelných komodit. Na dvoře nechyběl stylový táborák, zkrátka oheň kde se tyto věci pálily. Kolem ohně skotačily děti. Z oken domů začali vykukovat jejich obyvatelé. Zaskočilo mě, že některá "okna" úplně chyběla, a to včetně rámů! Jak ti lidé tady bydlí v zimě, jsem nepochopil, teploty zde dosahují klidně i -20 stupňů. Do domů se zde vchází zásadně ze dvora, a to vchodem do sklepa. Z ulice to nejde, dveře jsou zabedněny přibitými fošnami. Dveře u vchodu ze dvora chybí, patrně jde o "celoroční automatickou klimatizaci". Okamžitě po vstupu do budovy mě doslova udeřil do nosu zápach plísně a kočičiny. Osvětlení chybělo, vlastně jakákoliv věc, která by nějak souvisela s kovy. Proč, je vám snad jasné. Dveře do bytu, který jsem byl nucen navštívit, byly na svém místě, ale bylo na nich znát, že byly již mnohokrát násilně otevřeny. Po vstupu jsem uviděl v jakési prázdné chodbě hromadu bot, svědčící o tom, že byt využívá značné množství lidí. Zdi v celém bytě byly naprosto bez jakékoliv výzdoby, vlhké a od plísně a hub. Bylo to i dost cítit. Musel sem si zapálit, abych nevrhnul. Ubikace postrádala jakékoliv vybavení. V obývacím pokoji byl akorát starý smradlavý gauč, jedna malá židle, stolek a v rohu na dřevěné bedně trůnila televize. Její hodnotu jsem odhadl asi tak na 500,- Kč v bazaru. Na zemi poničené lino. Toť vše. Jedna perlička. Paní domu jsem se optal, zda neuvažuje o přípojce na internet. Její odpověď zněla, cituji: "co to je?". Nabídku, ať se posadím, jsem logicky slušně odmítl. Paní domácí ostatně stejně taky celou dobu stála po vzoru starých cikánek opřená o futro, tak mě to ani nepřišlo. V kuchyni byl plynový sporák, ale kafe se vařilo na plynové bombě, prý jim někdo odpojil plyn. Zkrátka, ten plyn je potřeba platit, takže kdo ho odpojil, není těžké uhádnout. Zaujala mě lednice zn. Minsk. Pamětníci jistě vzpomenou. Vybavení doplňovala stará linka s dřezem. V ložnici dospělých jsem nebyl, nemusím vidět všechno a navíc je to neslušné. Dětský pokoj byl zároveň šatníkem, všude se váleli svršky i spodní prádlo. Dětské postýlky byly sice také staré, ale povlečení čisté. Aspoň něco. Místnost doplňoval psací stůl a jediný prvek v bytě na zdi, plakát nějaké dětské pahvězdy. Zapomněl jsem zmínit pár plyšových zvířátek, jediných to hraček, kterých jsem si všiml a několik učebnic a roztrhaných knížek. Chudáci děti... Jestli si myslíte, že si to, co zde píšu, vymýšlím, jste na omylu. I takto lidé v 21. století žijí. Sám nežiji v nějakém luxusu a nejsem mistr světa v úklidu, ale tohle bylo na mě trochu moc. Promiňte, právě jsem ztratil chuť pokračovat. Jednak se za tyto lidi stydím a navíc je mi neskutečně líto těch dětí a to u mě vyvolává depresívní stavy. Mám totiž doma taky děcko, a když si uvědomím, že by v tomhle mělo vyrůstat, dělá se mi zle. Dík za pozornost a další, doufám, že už lepší příhody z expedice zveřejním, jakmile bude čas.

Hlásím šťastný návrat!

24. května 2007 v 9:57 | Praclovek
Tak jsme se všichni ve zdraví vrátili. Postupně budu psát své jednotlivé zážitky a postřehy. Jen ihned musím zmínit, že se mi podařilo navázat několik zajímavých kontaktů a s tou bídou to není zdaleka tak horké, jak jsem psal, v tom se musím opravit a okamžitě touto cestou i omluvit. Viděl jsem totiž obojí. Jak normální život, tak i onu hloupost, chudobu a marnost. Inu každý svého štěstí strůjce... Jen jsou tam lidé podle mě hrozně nedůvěřiví ke všemu novému, bojí se všeho neznámého a jsou příliš zahleděni do zažitého stereotypu. Inu jiný kraj, jiný mrav.

Místní folklór

18. května 2007 v 11:14 | Praclovek
Promiňte že jsem se odmlčel, ale výzkum je náročný. Síly rychle ubývají, ale ještě žijeme. Lidé zde pijí podivnou tekutinu, jejíž následky jsou cítit snad po celý další den. Kamkoliv jsem přišel musel jsem z diplomatických důvodů vypít asi tak 2 dcl. To bohatě stačí. Rozmohli se tu nekontrolovatelné půjčky a hypotéky. Nevím z čeho to chtějí ty lidí tady platit. Tak zatím, Váš Praclovek.

Cesta z města-hadr

14. května 2007 v 12:59 | Praclovek
Cesta byla nekonečná a úmorná. Je tu vedro. Nemám sílu cokoliv psát. Nemám si s kým popovídat. Lara sbírá údaje, kmen je přátelský, leč IQ v průměru asi 70. Hrozná únava. Učím se jazyk, ale jde to pomalu. Chtěl jsem navázat kontakt s několika místními domorodci, ale nepodařilo se mi ani se jim představit. Prostě mě přehlédli jako krajinu... Celé dopoledne jsem byl přinucen se bavit tím, že jsem i K.M.K. pozoroval hejno ptáků. Co si budeme nalhávat, u nás v Evropě tomuto druhu říkáme slepice. Skvělá zábava. Je to tu samý slepičinec a bída. Jinak, a to je velice zajímavé, v místní komunitě je nízká nezaměstnanost. Je pondělí a kupodivu většina obyvatel ráno odešla do zaměstnání. Viděl sem i první antilopu. Večer jdu do lesa mezi zvířátka, s těmi si popovídám víc. Celkově ale výprava zatím probíhá dle plánu a je to O.K. Fuck'n AVAROM!

Představuji vám

11. května 2007 v 23:12 | Praclovek
Rozhodl jsem se vám představit, a považuji to dokonce za svoji milou povinnost, důležitého člena naší výpravy. Je jím zkušená cestovatelka a odbornice na slovo vzatá, Vážená paní Prof. PhDr. Frýdková. Ve skutečnosti to byl dokonce její nápad, abychom expedici uskutečnili a jsem nesmírně rád, že okamžitě poté, co jsem jí sdělil, že se "pojede", radostně kývla a můžeme ji tak mít v našem týmu. Bez ní by byla výprava prakticky neuskutečnitelná. V oblasti kam odjíždíme, dlouhodobě žila, studovala tamní obyvatelstvo a jeho zvyky, zná místopis a dokonale ovládá jazyk i jeho nářečí. V naší skupině bude plnit funkci tlumočníka, průvodce, příležitostného kuchaře a zdravotníka v jedné osobě. Rovněž to byla ona, kdo navrhl, abychom prozkoumali několik tamních zatím skoro neznámých kmenů . Paní profesorka hodlá po příjezdu vydat zajímavou a vysoce odbornou publikaci, která má zatím pracovní název "Vliv alkoholismu a jiných civilizačních zlozvyků aplikovaných na domorodé obyvatelstvo jehož důsledkem je postupné snižování jeho již tak velmi nízké inteligence". Materiálů již má dost, ale je potřeba je ještě doplnit. Musím vám ještě říct, co asi nevíte, že kulturní úroveň tamního obyvatelstva je na velmi nízké úrovni a devastace krajiny tam dosáhla velmi vysokého stupně. To s sebou přináší velké problémy... Tak to je asi vše, co jsem vám chtěl říct a jsem jenom rád, že jsem splnil svojí povinnost a přiblížil jsem vám osobu paní profesorky.

Příprava expedice

11. května 2007 v 14:40 | Praclovek
Již od momentu, kdy jsme se rozhodli naši výpravu uskutečnit, museli proběhnout rozsáhlé přípravné práce. Jako jeden z časově náročných úkolů se ukázalo přeočkování všech členů expedice proti nemocem. Jednalo se o tyto položky: Tetanus, preventivně TBC, skvnitý tyfus, obstarání antimalarik a jejich preventivní užívání, dále očkování proti žloutenkám typu A a B, žluté zimnici a jako poslední bych zmínil nějakou specielní injekci proti různým exotickým chorobám, které ani neznám, ale jistota je jistota, takže jsme si ji raději nechali také dát. Dalším bodem bylo rozhodnutí, čím se budeme po tamních končinách přepravovat. Naštěstí nám pomohla spolupráce s rumunskou ambasádou, od které jsme dostali do péče samohyb značky ARO s pohonem 4X4. To by mělo být vozidlo adekvátní na jízdy po tamních (ne)silnicích. Také vyvstal problém, jak se do této země dostat. Jako odborník na dopravu jsem rozhodl o využití soustavy vlakových spojení různé kvality. Od evropských až po tamní místní dráhy. Proč ale vlak? Jednak je to z našeho pohledu nejlevnější, nejpohodlnější a nejpraktičtější, navíc letadla tam stejně nelétají a co víc, náš tlumočník, nezbytný toť člen výpravy, má nepřekonatelný strach z létání a ani neumí plavat. Přesný plán cesty, co se týká jízdního řádu, jsem ani nesestavoval, protože jakmile na východ od Pardubic opustíte kterýkoliv mezinárodní vlak vyšší kvality, tak tento řád začne vzhledem k jeho absolutní nespolehlivosti a nepřesnosti postrádat svůj smysl. Jako poslední bych zmínil, že na tamním území je velmi vysoká nezaměstnanost, korupce a valná většina obyvatel jsou alkoholici. Proto jsme se dohodli, že za účelem uplácení atp. se zásobíme kvalitním alkoholem, čokoládou a podobným zbožím, včetně klasických korálků a barevných sklíček, snad to bude stačit. Tolik asi tedy k přípravným pracem a teď už hurá na cestu!
 
 

Reklama